Zraněný ranhojič
Henri J. M. Nouwen
Autor knihy, P. Henri J. M. Nouwen byl nizozemský katolický kněz, autor mnoha knih o duchovním životě, mnoho let přednášející na světových univerzitách, který se nakonec rozhodl věnovat mentálně postiženým lidem.
„Žádný duchovní nemůže nikoho spasit. Může se jen těm, kdo jsou plni strachu a obav, nabídnout jako průvodce“. To je podtitul knihy.
Doprovázet lidi v jejich obavách, strachu a nejistotě není snadné. Jak vypadá člověk zítřka? Čeho se obává? Co mu chybí? Kde má nalézat pokoj a jistotu? Nejen na tyto otázky snad kniha odpovídá. Netýká se to jen lidí věřících, ale všech. Před tím, než si přečtete ukázku z knihy, mám potřebu zdůraznit, že kniha byla napsána v roce 1972. Její aktuálnost je zarážející.
Ukázka z knihy:
Abychom si navodili pro povídání o křesťanské službě ve světě zítřka tu správnou atmosféru, rád bych začal krátkým příběhem.
Jednoho dne mladý uprchlík, snažící se ukrýt před svými nepřáteli, vešel do malé vesnice. Lidé k němu byli laskaví a poskytli mu místo, kde mohl přebývat. Když se však vojáci, kteří uprchlíka hledali, zeptali, kde se ukrývá, všichni dostali veliký strach. Vojáci pohrozili, že nebude-li jim tento mladík do úsvitu vydán, vypálí celou vesnici a všechny její obyvatelé pozabíjejí. Vesničané šli za farářem a ptali se ho, co mají dělat. Farář, který nevěděl, co jim má odpovědět, neboť se mu nechtělo vydat chlapce nepříteli ani nechat pozabíjet svůj lid, odešel do pokoje a četl si v Bibli s nadějí, že do svítání nalezne nějakou odpověď. Po mnoha hodinách, za časného jitra, jeho oči narazily na tato slova: „Je lepší, aby jeden člověk zemřel, než aby byl ztracen celý lid.“
Když farář zavřel Bibli, zavolal vojáky a řekl jim, kde se mladík ukrývá. Poté, co vojáci odvedli uprchlíka, aby ho zabili, ve vesnici byla uspořádaná slavnost, protože farář zachránil životy vesničanů. Farář však neoslavoval. Přemožen hlubokým zármutkem, zůstal ve svém pokoji. Toho večera k němu přišel anděl a zeptal se ho: „Co jsi to učinil?“ „Vydal jsem uprchlíka nepříteli,“ řekl. Potom anděl pravil: „Což nevíš, že jsi mu vydal Mesiáše?“ „Jak jsem mohl vědět, že je to Mesiáš?“ odpověděl farář pln úzkosti. Potom anděl řekl: „Kdybys namísto četby Bible jen jedenkrát toho mladíka navštívil a podíval se mu do očí, poznal bys, o koho jde.“
I když je ten příběh velice starý, zní velice moderně. Stejně jako onen farář, který mohl poznat Mesiáše, kdyby zvedl zrak od Bible a pohleděl do mladíkových očí, máme i my hledět do očí dnešních mladých mužů a žen, kteří prchají před naším hrozným způsobem života. Snad bude stačit, když nedopustíme, abychom je vydali nepříteli, a budeme je schopni přivést z úkrytů doprostřed jejich lidu. Kde nás mohou vysvobodit od našeho strachu.
Zdá se tedy, že máme před sebou dvě otázky. Za prvé, jak muži a ženy zítřka dnes vypadají? Za druhé, jak je můžeme vést tam, kde mohou vykoupit svůj lid?