O marné a nemarné víře
Ladislav Heryán, Petr Vaďura
Rozhovory a zamyšlení nad Lukášovým evangeliem. To je podstata knihy O marné a nemarné víře. Přečtete-li tuto knihu, přečtete zároveň celé Lukášovo evangelium. Ladislava Heryána, který je katolický kněz a salesián asi představovat nemusím. Petr Vaďura, který s ním dialogy vede je farářem Evangelické církve metodistické a ve své pastorační činnosti se mimo jiné věnuje také lidem bez domova. Ladislav Heryán o této knize píše: Byť jsme oba studovaní kazatelé a biblická literatura je páteří našich knihoven, nechtěli jsme psát další odborný komentář k Lukášovu evangeliu. Inspirací nám po ten rok a půl našeho scházení bylo to, co se dělo a děje v našich životech, a modlitba na počátku našeho sezení. Jak se mi zdá, kniha je setkáním dvou rozdílných osob a jejich světa. Petr je v mých očích renesanční osobností s hlubokou znalostí biblistiky, ale také literatury, filmu a kultury obecně. Zároveň žije v úzkém kontaktu jak s mladými lidmi, tak s posledními tohoto světa, bezdomovci a všelijakými chudáky. Je zástupcem protestantské tradice, tedy tím, kdo evangelium čte jako denní chléb. Já jsem zejména pastýřem, ale i učitelem a teologem. Jako pro katolíka je pro mne obtížnější vidět evangelium bezprostředně a ve všem kolem sebe. Jsem knězem žijícím v řeholní komunitě a můj svět se v mnohém od toho Petrova liší: možná je víc teoretický a teologický, a trochu vzdálený životu normálních lidí.
Ukázka z knihy:
12, 54 – 59
Také zástupům řekl: „Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: ‚Přijde déšť‘ – a bývá tak; a vane-li jižní vítr, říkáte: ‚Bude vedro‘ – a bývá. Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas? Proč nejste s to sami posoudit, co je správné? Když jdeš se svým protivníkem k soudu, učiň vše, aby ses s ním ještě cestou vyrovnal; jinak tě povleče k soudci, soudce tě odevzdá dozorci a dozorce tě uvrhne do vězení. Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“
P.V.: To jsou vlastně dva texty, které spolu, alespoň podle mě, moc nesouvisí. Ten první je o rozpoznání času. Přijde mi, že v něm zazní klíčová otázka: „Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné?“ A já k tomu doplňuji: Vždyť měřítko máte. Tím měřítkem není Mojžíšův zákon, Tóra, nýbrž osoba Ježíše Nazaretského. O této osobě vydávají svědectví evangelisté a ona je pro nás měřítkem k rozpoznání toho, co je správné. A pak je zde ještě ten živý Ježíš, tedy ne literární Ježíš evangelií, ale ten živý, který sedí po Otcově pravici, a který je nějak neuchopitelně s námi. Tak proč nejsme s to sami od sebe posoudit, co je správné?
L.H.: Snad proto, že se tím lidé nezabývají, ne? Já nevím, nakolik se lidé zabývají Ježíšem, včetně těch v kostele, nakolik jím opravdu poměřují svoje životy a denně se třeba aspoň chvilku věnují evangeliu.
P.V.: Někteří křesťané jsou přesvědčeni o tom, že klíčové je, aby lidé slyšeli evangelium. Jenomže pod tím slovem „evangelium“ si představují tu svou ideologii, nauku, kterou chtějí lidem vysvětlovat. Hlavně musí zaznít věta: „Ježíš Kristus zemřel za vaše hříchy a byl vzkříšen.“ Ani je nenapadne, že evangelium je přístup k člověku.
L.H.: Jako by za tím byla skrytá nějaká magie a ta samotná věta měla mít takovou průraznost, že nějakého člověka obrátí. O tom to přece není.
P.V.: Samozřejmě to o tom není. Tady ten Lukášovský Ježíš říká: „Posuďte dobu, v níž žijete. Vždyť umíte posoudit podle mraků, jaké bude počasí, tak se trochu rozhlédněte kolem sebe, ať víte, v jaké době žijete.“
L.H.: A touto výzvou bychom mohli skončit.
P.V.: A co uděláme s tím chlápkem, co jde k soudu?
L.H.: Jde o to, posoudit věci sami, protože soudce to stejně vymyslí nějak jinak. Jak vidím ve vězení, občas jsou tu lidé odsouzení za příběh, který vymyslel policajt, a soud jeho verzi prostě přijal.
P.V.: Je zajímavé, že se zde počítá s tím, že ten soud v každém případě dopadne v tvůj neprospěch.
L.H.: Ano. Je lepší udělat vše pro to, abychom k soudu nešli, domluvit se dřív.
P.V.: A kdo je mým protivníkem?
L.H.: Tak to pak říkají konkrétní situace, které prožíváme.
P.V.: Takže je to možná ten svět, který je jiný než my, řídí se podle nějakých svých měřítek, důležitou roli v něm hrají peníze, je plný konspirací, sledují se v něm preference, všechno se točí kolem sexu a moci. A do toho jako kdyby Ježíš říkal: „Ty s tím světem nejdi do konfliktu, ale pokus se s ním dohodnout. Nesnaž se mu podřídit nebo se mu přizpůsobit, ale snaž se nastolit ve vztahu s ním takový modus vivendi, kdy vaše soužití bude možné.“